Co jsou květiny?

Květ rostliny (anthos, flos) – v široké definici – jsou krátké výhony s omezeným růstem, listy, které jsou přímo nebo nepřímo ve službě pohlavního rozmnožování: nepřímo jako okvětí, přímo přes vytvoření reprodukčních orgánů (tyčinek a pestíků). Rozvoz květin Praha však funguje tak, že rozvezeme cokoliv rychle a tak, aby květy zůstaly naprosto čerstvé!

Užší definice pojmu je omezena na kvetoucí krytosemenné rostliny. Květ krytosemenných rostlin se skládá z následujících částí (musí být přítomny všechny): okvětí – jako okvětí nebo oddělené od kalichu, z gynecea z pestíků, z tyčinek a květinové osy (základna květu). Tyčinky produkují pyl, který se tvoří ve stigmatu pestíků, tam klíčí a v průběhu oplodnění oplodněná ovulves nachází v pestíku přítomné vajíčko. To se vyvine do embrya, vajíčko se vyvine do semena a rostliny v ovoce. Kdyby jsme to vzali ještě stručněji, květ je orgán semenných rostlin (krytosemenné a nahosemenné rostliny), který jim slouží k pohlavnímu rozmnožování. Květy proto obsahují rostlinné reprodukční orgány, jejichž konečnou funkcí je produkce semen, které představují následující generaci těchto rostlin.

Nejmenší květ má Wolffia (asi 0,5 mm), největší Rafflesia (až 1 metr velký). Ze středoevropských druhů má největší květ asi leknín (až přes 10 cm). Nejdelší květ má pak jednoznačně ocún jesenní (s podzemní částí trubky až 0,5 metru).

Jednotlivé orgány jsou v jednoděložním květu (tj. angiospermním) v určeném pořadí odzdola nahoru, resp. protože květinová osa je natolik stlačená, tak je to uspořádáno z vnějšku dovnitř. V tomto pořadí jsem je také ontogeneticky vytvořila.

stavba květu

Typický květ pro třídu vyšších dvouděložných je s 5 kališními lístky, 5 lístků, 2 x 5 tyčinek a pětidílným semeníkem. Zde kakost luční.

Květ lilie se šesti okvětními lístky a tyčinkami, pestík je strostlý ze 3 plodolistů.

Povrch tyčinek

Mikroskopický záběr vajíčka jednoděložných rostlin.

Květy plaménku (Clematis sp.)
Květní části můžou různými způsoby srůstat – může srůstat kongenitálně (srůst probíhá už při vzniku orgánů, na začátku jejich ontogeneze) – např. koruny čeledi hvězdnicovité, ale i postgenitálně (orgány srůstají až po vzniku orgánů). Srůst může být tangenciální (srůstají orgány v jednom kruhu, ve směru tečny) nebo radiální (srůstají orgány různých kruhů, směrem do středu květu).

Květ vyrůstá na květní stopce, která vyrůstá v paždí listenu a mohou na ní být přítomny i listénce. Květní stopka může být zkroucena např. o 180° – tento jev se nazývá resupinace. Zástupci tohoto jevu je většina z čeledi Orchidaceae.

Květní lůžko

Květní stopka přechází ve vyvinuté květní lůžko. Původní typ květního lůžka je lůžko prodloužené (Magnolia, Myosurus,myší ocásek, hlaváček, Adonis). Někdy bývá květní lůžko přeměněné v určitých částech květu a prodloužené a pak vznikají různé orgány – anthofor (nese korunu, tyčinky a pestík), androgynofor (nese andreceum a gyneceum – mučenka), gynofor (nese jen gyneceum – silenka hajní). Když se květní lůžko rozšíří, vznikají orgány, které obalují některé květní části. Baňkovitě až trubicovitě rozšířené květní lůžko obaluje z části nebo celý semeník, který je často apokrapní, a označuje se jako češule. Někdy se rozšiřuje receptakulum (dolní miskovitá část květu) a češule tak, že receptakulum je útvar, který vznikl pouze z květního lůžka a na vzniku češule se podílí i spodní části okvětních lístků a tyčinek. Speciálně se vytváří z květního lůžka dřevnatý útvar u čeledi bukovitých a nazývá se číška (cupula – a můžeme ji zpozorovat např. jako ‚čepičku žaludu‘ či obal bukvic)

Okvětí

Okvětí (perigon) označuje lístky tvořící obal květů a vyrůstající na květním lůžku bez rozlišení na kalich a korunu. Jsou buď v jednom nebo ve dvou, řidčeji ve více kruzích, které jsou tvarem a barvou stejné.

Květ může obsahovat buď dva, barevně či tvarově rozlišené květní obaly, které pak nazýváme kalichem a korunou, nebo jeden nerozlišený květní obal, nazývaný okvětí.

Kalich

Kalich (calyx) je vnější obal okvětí. Skládá se z okvětních lístků a to buď volných (pryskyřník) nebo srostlých (bobovité). Kalich mohl původně vzniknout přeměnou listenů. Můžeme je rozdělovat podle barvy (zelený, korunovitě zbarvený – Calluna, vřes, Polygalaceae), podle konzistence (bylinný, suchomázdřivý atd.), vytrvalosti (prchavý, opadavý, vytrvalý), souměrnosti (aktinomorfní, zygomorfní), nebo i podle jiných vlastností. Systematicky ale není srůst kalichu tak významný jako srůst koruny, nemusí totiž docházet jen k pravému srůstu, ale kalištní lístky mohou být zaklesnuty do sebe i papilami, chlupy apod. Mohou vznikat i různé zvláštnosti a netradiční kalichy – čepičkovitý kalich (Eucalyptus – při kvetení opadává víčko operculum), vodní kalich (zvonek, Bignoniaceae – vnitřní část kalicha vylučuje pomocí hydrotod vodu a koruna je uložena ve vodní nádržce.

Přeměny kalicha

Může docházet k abortaci nebo naopak kalich může převzít lákací funkce koruny (vrabečnicovité). Běžná je i přeměna na vytrvalý kalich, který pak slouží k rozšiřování plodů (chmýr, různé límečky atd.) U některých skupin bývá často vyvinut vnější obal kalichu – kalíšek (calyculus, epicalyx). Většinou bývá menší než kalich a může vzniknout třeba z palistů kališních lístků (Potentilla, mochna) nebo z listenů (Malvaceae, slézovité, Passiflora, mučenka). Kalich je třeba odlišit od zveličilých listénců (opletník plotní) nebo listenovitých útvarů u zástupců Ranunculaceae (Hepaticae, jaterník podléška – kalich je napodoben trojicí listenů).

Koruna

Koruna (corolla) je vnitřní obal květní, zpravidla nezelený, bílý nebo barevný, jemnější než kalich. Většinou je opadavý a skládá se z volných či srostlých korunních lístků. Koruna se mohla vyvinout několikrát a nezávisle. Nejčastěji se předpokládá, že se vyvinula z tyčinek (lze v některých případech pozorovat přechody mezi tyčinkami a korunními lístky – leknín). Méně používaná je pak teorie, že se koruna vyvinula z kališních lístků. Koruna láká opylovače na svou pestrou vůni a barvu. Koruna ale může někdy i opadávat – tehdy se jedná o prchavou korunu (vinná réva).

Volné korunní listy se mohou dále rozlišovat na nehet (unguis), čepel (laminula), pakorunku (paracorolla – Silenaceae, někdy může být i u srostlých korunních listů – Narcissus). Pokud jsou korunní lístky srostlé – sympetalní (jak už jsme řekli, srůst může být kongenitální či postgenitální), pak je možno rozlišovat korunní trubku a korunní lem, který bývá rozdělen v cípy, případně ještě na další části např. jícen.

Tvary koruny

trubkovitá (kostival lékařský)
nálevkovitá (durman)
zvonkovitá (zvonek okrouhlolistý)
kulovitá (konvalinka vonná, kyhanka)
baňkovitá (vřesovec, medvědice)
řepicovitá (dole dlouze trubkovitá, nahoře náhle rozšířená v široký plochý okraj – šeřík, plamenka, pilát)
kolovitá (krátká trubka a lem rozložený do plochy – rozrazil, divizna)
jednopyská (ožanka
dvoupyská (šalvěj)
tlamatá (pyskatá koruna se široce otevřeným jícnem – hluchavka)
šklebivá (dvoupyská s uzavřeným ústím a vysoko vypouklým patrem dolního pysku – hledík, bublinatka)
jazyková (hvězdnicovité)
apod.

Tyčinka

Tyčinka je samčí orgán a je určen k produkci pylu. Produkuje pylová zrna. Má dvě části – nitku a prašník. Někdy je mylně považováno spojidlo za další část tyčinky, ale je to vlastně pokračování nitky a také hlavně pletivo, které propojuje dva pylové váčky. Může vybíhat na prašník (vraní oko) nebo naopak pod něj a podobat se nitce, od které je pak oddělený uzlinou (brčál). Tyčinka vznikla z původně plochého listu. Tyčinky nejprimitivnějších rostlin u rodů Degeneria a Drimys jsou ploché a lupenité. Tyčinky u většiny rostlin jsou ale jednožilové, jen u čeledi šácholonotvarých jsou trojžilové. V základním květu vznikají tyčinky jako malé hrbolky. Při květu listu z pupenu se tyčinky dostanou do fáze extalasie.

Gyneceum

Gyneceum je soubor plodolistů v květu. Jestliže sroste pestík díky jedinému plodolistu, označuje se soubor jako apokarpní gyneceum. Pokud pestík vznikne srůstem více plodolistů, poté je to označováno jako cenokarpní gyneceum.

Květinová osa

Už bylo řečeno, že objekt existuje v symetrii, kdy se alespoň jedna rovina dělí na dvě části tak, aby každá část byla zrcadlovým obrazem druhé. Některé květy nevykazují rovinu symetrie, takže jsou řekněme asymetrické, nebo nepravidelné, jako je tomu v případě u rodu Dosna. Většinou se ale u rostlin rovina souměrnosti vyskytuje a mnohdy ne jedna. Rostliny tedy mohou mít bilaterální symetrii (tj. jedna rovina souměrnosti) nebo radiální symetrii (tj. více rovin souměrnosti, které rostlinu rozdělí na stejné zrcadlové obrazy). Takto se vyznačují jejich symetrie, dva typy květů.

Nektaria (medníky)

Nektaria jsou žlázy, které tvoří nektar – pyl] – jako návnadu pro opylovače. Nektar se obvykle skládá z cukerného roztoku, který může zahrnovat bílkoviny, aminokyseliny a vitamíny. Nektar může být tvořen z okvětí, tyčinek, vaječníku, květinová osa, ale i mimo vlastní květ.

Zdroj: wikipedia

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s